Paraziti a metody tlumení

Charakteristika:

druh: vlasovka slezová (Haemonchus contortus)
čeleď: Trichostrongylidae
název onemocnění: hemonchóza
vnímaví hostitelé: ovce, koza, muflon, koza bezoárová, srnec obecný, lama, alpaka
Lokalizace v hostiteli: slez

Bezpochyby největší význam a dopady na zdraví má u malých přežvýkavců strongylidní hlístice vlasovka slezová (Haemonchus contortus), která při masivních infekcích způsobuje silné anémie, chřadnutí a vede k úhynu nejen mladých ale i dospělých zvířat. První příznaky se u infikovaných jedinců objevují přibližně tři týdny po infekci. Může se objevovat ztráta chuti k jídlu, žízeň, zrychlené dýchání, letargie či bledé dásně a spojivkové tkáně v oblasti oka (Obr. 1). Infekce může dále vést ke ztrátě hmotnosti, snížené produkci mléka, špatnému růstu vlny nebo otoku podkoží v oblasti mezisaničí (pod bradou) nebo břicha. Průjem není přítomen, ale v důsledku krvácení z ran může mít hostitel tmavě zbarvené výkaly. Kvalitní výživa, zejména dostatek bílkovin, ale také vitamínů a minerálních látek, hraje klíčovou roli v odolnosti proti parazitárním infekcím včetně hemonchózy.

Za optimálních podmínek trvá exogenní vývoj vlasovky 21 dní. Takto probíhá vývoj v teplých letních dnech, na jaře a na podzim je exogenní vývoj značně delší, v řádu několika týdnů. V hostiteli je cílovým orgánem vlastní žaludek neboli slez (abomasum). Dospělí jedinci se vyskytují výhradně v lumen slezu, kde se živí krví hostitele (Video 1). Samičky měří okolo 20–40 mm, samci jen 10–20 mm.

Zde je shrnutí nejdůležitějších faktů o vlasovce:

1. jedná se o teplomilný druh – vyskytuje se v tropických a subtropických oblastech s dostatkem srážek. Přesto se dnes vyskytuje již po celé Evropě, včetně Švédska a Norska. Optimální teplota pro vývoj larev je 22–27 °C. Nicméně během léta již vyvinuté infekční larvy L3 jsou schopny přežít velmi chladné teploty a přežít zimní měsíce do jara.
2. hematofágní – samice i samci sají krev na sliznici slezu. Udává se, že jeden červ zkonzumuje až 0,3 ml krve za den. To způsobuje silnou anémii. Výsledkem je pokles červených krvinek v těle, nedostatek železa a nízká koncentrace proteinu v krvi.
3. vysoká fertilita – samice po kopulaci kladou vajíčka v enormních počtech. Uvádí se, že jedna samice vlasovky za den naklade okolo 5.000–10.000 vajíček. Jiný zdroj uvádí okolo 1.300 vajíček za samici a den.
4. schopnost adaptace na nepříznivé podmínky a hypobióza – vlasovky se umí přizpůsobit vnějším podmínkám. Při poklesu teplot na podzim se larvy L3, které jsou pozřeny hostitelem, zavrtají do sliznice slezu, přemění se na stádium L4, ale dále se již nevyvíjí (mluvíme o tzv. pozastaveném vývoji nebo hypobióze). Na jaře při vzestupu teplot se tyto spící larvy znovu aktivují, migrují zpět do lumen žaludku, kde dospívají a začínají produkovat vajíčka. V tropech jsou schopny vlasovky obdobně v hypobióze přečkat období sucha.

Diagnóza H. contortus u ovcí a koz není jednoduchá a zpravidla musí vycházet z kombinace metod. V prvé řadě je to zhodnocení anémie pomocí FAMACHA skórování. Principem této metody je pozorování barvy spojivky zvířat a skórování zvířat dle míry bledosti. Problémem je, že je to velmi subjektivní metoda a dále fakt, že většina infekcí v našich podmínkách má chronický průběh a anémie (resp. bledost spojivek) nemusí být výrazná. Dále je nutné zdůraznit, že anémie může vznikat i při některých intoxikacích. Koprologické vyšetření nám vzhledem k faktu, že není možné odlišit další druhy strongylidních hlístic díky shodnému vzhledu vajíček, rovněž neposkytne rozhodnou informaci. Vysoké hodnoty počtu vajíček na gram (tzv. EPG, nebo také skórování na 3–4 křížky) mohou pouze naznačit, že by se mohlo jednat o vlasovku, ale opět to nemusí být směrodatné. Stejně tak otok pod bradou (tzv. bottle jaw) nemusí být za všech okolností specifický pouze pro vlasovku. Otoky mezisaničí se mohou tvořit i po bodnutí hmyzem, případně může jít o absces či projev virózy (katarální horečka ovcí). Obecně lze říci, že přítomnost H. contortus v chovu je vysoce pravděpodobná v případě výskytu všech těchto nálezů dohromady: bledost sliznic, otoky mezisaničí, chřadnutí a apatie zvířat, absence průjmu a dehydratace, koprologický nález GIN na 3–4 křížky (EPG vyšší než 1000), náhlý úhyn bez předchozích příznaků, absence horečky.

Ze všech strongylidních hlístic je právě u vlasovky slezové sledován nejrychlejší a nejrozšířenější vývoj lékové (anthelmintické) rezistence. Stala se tak modelovým organismem ve vědeckém výzkumu této problematiky. V reakci na vzestup anthelmintické rezistence strongylidních hlístic u domácích přežvýkavců bylo v roce 2009 uvedeno na trh nejnovější léčivo s účinnou látkou monepatel (Zolvix), ovšem již v roce 2013 byla popsána rezistence vlasovky vůči tomuto léčivu. Tento případ poukazuje na problém, kdy chovatelé po selhání ostatních skupin anthelmintik s jinou formou působení (např. albendazol, levamisol a ivermektin) spoléhali pouze na novější přípravky, jako je monepantel. Vývoj nových léčiv je velmi zdlouhavý a finančně náročný proces, který vzhledem k rychlému nástupu rezistence u hlístic nepředstavuje udržitelnou cestu řešení problematiky anthelmintické rezistence.